Food for free!

6. března 2013 v 22:17
Tak konečně jsme byli v chrámu na jídle!Abych to vysvětlila-od našeho kamaráda a souseda Ondry víme, že tu kousek od stanice metra Rupert stojí sikhský chrám, kde každý den od pondělí do čtvrtka v 7 večer probíhají indické večeře zdarma. Součástí sikhismu je totiž i myšlenka nakrmit hladovějící, a proto kdokoliv zavítá v tuto dobu do chrámu,dostane bez jakýchkoliv otázek najíst. Ne že bysme byli nějací chudáci a potřebovali se chodit zadarmo najíst,ale spíš nás zajímalo jak to tam vlastně vypadá,jaké je to jídlo a lidi,kteří tam chodí. Dohodli jsme se,že tam teda vyrazíme i s Ondrou,Martinem a Gábinou (Všechno naši sousedi)..Chrám je asi 30 minut chůze od našeho domu. Přišli jsme tam,vypadalo to jako v klasické jídelně,kde už za okýnkem stáli Indové,každý u hrnce s jiným druhem jídlem. Přicházející lidé (všechno mladí lidé) připravili stoly a židle a úderem 7 hodiny se všichni s tácy postavili do fronty k okýnku. Každý pak postupoval od jednoho Inda k druhému a ti mu na tác dávali různé druhy jídla. Měli jsme čočkový dhal (něco mezi kaší a polévkou), pálivou omáčku s hráškem a tofu a pak sladkou kokosovou rýži a chappati (indický chléb)..Všechno se musí sníst,vrátit něco zpátky je bráno jako velký prohřešek. Tak jsme všechno zdlábli, vrátili tácy a vyrazili domů...Zážitek to byl opravdu originální:))

PS:až na tom budu někdy finančně špatně,tak vím kam se můžu zajít najíst haha:D
 

Chinese New Year

13. února 2013 v 5:30
Tuto neděli proběhly oslavy příchodu Nového čínského roku a vzhledem k početné asijské populaci ve Vancouveru, týkaly se i nás..Moje kolegyně je původem Vietnamka (ti to také slaví),tak jsem se díky ní dozvěděla, že pár dní před Novým rokem rodiny důkladně uklidí své domy s cílem vymést to špatné z domu a pustit dovnitř jen štěstí. V předvečer nového roku se pak sejde rodina při slavnostní večeři, kdy se servíruje převážně vepřové maso, zelenina, rýže s fazolemi apod. Někteří lidé mají ve zvyku nakoupit papírové oblečení a falešné bankovky a ty pak obřadně spálit v ohni.

Já měla to štěstí, že jsem na vlastní oči viděla tzv. Dragon dance. V neděli ráno po příchodu do práce mě hned Paul informoval, že okolo půl 11 okolo naší cukrárny projde průvod předvádějící dračí tanec. Jedná se o skupinu mladých číňanů nesoucích na tyčích velkého draka, kterého střídavě vztyčují vzhůru a spouštějí k zemi v rytmu bubnů, takže to vypadá jako když drak tančí. Proč právě drak?Drak je totiž pro Číňany symbol moudrosti, síly a bohatství a zároveň je schopný odehnat ďábla a smůlu. Kromě samotného tance je součástí i velice zajímavý zvyk, kdy si jednotliví obchodníci nad dveře své živnosti zavěsí hlávku salátu, ke které přivážou červenou obálku s 8.88 dolary a drak procházející okolo salát ztrhne, obálku "spolkne" a salát rozhází všude okolo - údajně by to mělo přinést štěstí v dalším roce..

Hela versus mýval

11. února 2013 v 6:35
To,že Kanada je opravdu divočina a i v tak velkým městě jako je Vancouver můžete na ulici potkat skunka nebo mývala, jsem věděla,ale nikdy jsem žádné zvíře nepotkala..až nedávno!Bylo 9 večer a já si jen tak v legínách a mikině vyběhla ven (šla jsem naproti Alexovi k metru)..otevřela jsem vrátka na zahradu a hned jsem si všimla na levé straně zahrady,asi 8 m ode mě mývala..Tak takhle vypadá naživo!Chvíli jsem zírala a čekala,že hned uteče,když uvidí člověka,ale pro něj to očividně není nic novýho a tak tam stál a zírali jsme na sebe..Vzhledem k tomu,že netuším co takovej mýval může člověku udělat (samozřejmě jsem si představovala jak zavrčí a skočí až na mě a začne mě kousat do obličeje),jsem se bála se přiblížit k brance (a tudíž i k němu)..ale co teď,ven potřebuju,ale okolo něj to nepůjde..Tak jsem na něj začala pokřikovat a dupat (asi jsem si naivně myslela,že se zalekne,haha)..Mýval nehybně zíral dál a když už jsem si začala plánovat,že přelezu plot,abych se dostala ven,tak v klidu ze zahrady vycouval (na jedné straně zahrady totiž máme jen túje a ne plot)..
Uff,tak to jsem přežila bez újmy..Alexe jsem pobavila svým děsivým příběhem a během 15 minut jsem se vrátila domů..Pro jistotu už při vstupu do zahrady jsem ČESKY halekala:"Tak mývale,jsem zpátky a doufám,že už tu nejseš.."..nikde nic,prošla jsem našimi vrátky a když už jsem byla skoro u našich domovních dveřích,tak jsem si všimla jak se (a to nekecám) milej mýval rozběhl od popelnic mým směrem..V tu chvíli jsem s jekotem zaběhla dovnitř,zabouchla a vzpamatovávala se..
a nejlepší byl Milan,kterej se tomu smál až se za břicho popadal a jen litoval,že u toho nebyl..

a nedávno se mi stalo,že jsem se vracela z babysittingu (hlídání Annescy) okolo půlnoci domů a když jsem V CENTRU města čekala na autobus,tak okolo přímo po silnici přeběhl kojot..?!?tady se člověk opravdu nenudí:-D
 


Poprvé na Mariner Walk

14. ledna 2013 v 18:47
Jak už jsem se tu zmínila, mezi naše pravidelné zákazníky patří i česká rodina-taťka Oleg,mamka Monika a holčička Anessca. Před Vánoci si ode mě Monika vzala číslo s tím,že by mě s Olegem někdy rádi pozvali na večeři. A minulý týden mi zavolala a dohodly jsme se, že ve středu v 6 večer k nim mám dorazit na večeři. Od té chvíle jsem spekulovala,co jim tam asi tak donesu. Ve středu jsem měla volno a tudíž dost času a tak mě napadlo,že bych jim mohla donést něco českého..Když oni mě zvou na večeři,tak já alespoň donesu dezert!A co jinýho než štrůdl-české a jednoduché:) V Superstoru jsem nakoupila vše potřebné a vrhla jsem se na pečení. Opět jsem vše víceméně odhadovala od oka (nemám váhu) a těsto jsem vyválela s pomocí Milanovy lahve Captaina Morgana:D Během chvilky byl štrůdl v troubě a já měla volno..Vzhledem k tomu,že bydlí na Mariner Walk ani ne 5 minut od mé práce jsem potřebovala tak 45 minut na cestu a ještě nějaký čas na nákup nějaké drobnosti pro Annescu. Nakonec jsem jí koupila sponečky Hello kitty v H&M a dětský sprchový gel ve tvaru kytičky v London Drugs. V kabelce jsem ještě vezla dózu se štrůdlem a snow balls (báječné čokoládové bonbony od nás z práce).
Našla jsem to bez problémů,žijí v krásném apartmánu přímo s výhledem do zátoky, fakt ideální místo na bydlení-klídek a krásné okolí ale zároveň tam seženou vše co potřebují..
Předala jsem dárky a Anessca mě rovnou zatáhla k sobě do pokojíku,kde mi ukazovala všechny dárky od Ježíška, pak jsme kreslili, házeli si míčem, ukazovala mi knížky,které tady čte..Monika s Olegem zatím připravili večeři a zavolali mě na předkrm..a tím byly ústřice!Tak toho jsem se přesně bála..Začala jsem se jim omlouvat,že mi to je hrozně blbý,ale že ústřice nejím,ať se nezlobí..a Oleg se mě zeptal:a nechceš to alespoň zkusit??A ve mně se v tu chvíli něco zlomilo a řekla jsem si, že horší než chobotnice to být nemůže a že to zkusím ať teda konečně vím jaký to je.Oleg mi speciálním nožíkem ústřici otevřel, pokapal citronem a já už to měla jen vysrknout. Radši jsem moc nezkoumala jak to vypadá a snědla to. Nejdřív jsem cítila citron a pak hlavně mořsko vodu,je to opravdu jako když se napijete vody v moři:) o něco lepší:) Poděkovala jsem s tím,že jedna mi určitě stačí:) Není to špatné,rozhodně to není odporný nebo tak,ale zároveň v tom nevidím nic úžasnýho a delikátního..
Večeře samotná byla naprosto vynikající-losos s bylinkami a k tomu zelenina a výborné ravioli (domácí italské těstoviny plněné špenátem,gorgonzolou,houbami atd. ze Zara´s deli ->italský obchůdek). Zdlábla jsem uplně všechno a u toho jsme si s Monikou a Olegem povídali o tom,jak oni vlastně v Kanadě začínali a tak. Jsou to hrozně zajímaví lidi-Monika žila v Kanadě 15 let - nejdřív v Montrealu,pak v Lillooetu a teď ve Vancouveru (posledních 6 let byli s Olegem zpět v Česku,kde se i vzali a narodila se jim Annesca), pracuje jako pedagog zdravotnického personálu v nemocnici,tak něco..a Oleg vystudoval ČVUT, odjel do Vancouveru,kde pracoval jako projektatn v české firmě a když ho to přestalo bavit,tak začal cestovat a fotit a začal se živit tím,že ze svých fotek dělal pohledy,které pak byli k prodeji v suvenýr shopech všude možně..takže má projetou prakticky celou Ameriku, Karibik, Nový Zéland, Austrálii..no neuvěřitelnej člověk!
Povídali jsme povídali a najednou už bylo 8 a čas pro Annescu jít spát.Ta během našeho hovoru pořád mručela ať s ní jdu zas do pokojíku,Oleg ji okřikoval,ať nás nechá se bavit..Bylo mi jí až líto,ale zároveň jsem si chěla i popovídat s nima,že jo:) Rozloučila jsem se s ní,že se zas určitě brzo uvidíme a chěla jsem vyrazit na bus domů..a Oleg s Monikou mě přemluvili,ať si s nima ještě dám víno a popovídám..takže jsem nakonec odjížděla až po 9 večer!:) Byl to vážně hrozně fajn večer,jsou to milí lidi a jsem ráda,že i oni mě chtějí poznat..
Nakonec se mě zeptali,jestli by mi nevadilo jim toto úterý pohlídat Annescu,že jdou někam na degustaci vína. Já v tu chvíli ještě nevěděla,jak budu mít směny v práci, tak jsme se dohodli,že jim dám vědět.Samozřejmě jsem měla až do půl 8,ale s Julií jsem se dohodla,že se prohodíme a já skončím už ve 4 a ona vyjímečně zavře. a tak mě zítra čeká první babysitting:)

New year is coming!

6. ledna 2013 v 5:27
Poslední den roku 2012 a já jsem (překvapivě:) v práci.Business se holt nezastaví ani na silvestra,naopak,šílenství může začít, to si říkám,když vidím cukrárnu zavalenou bagetama a chlebem a zákuskama!Všude je to stejný-ať už jde o jakýkoliv svátek,je to o žrádle,hahahha!:) Už od 8 se k nám trousí lid (a to máme oficiálně otevřeno od 9)..nejdřív zlehka a okolo 1 hodiny už jsme jak roboti,kteří mezi sebou ani nemluví,jen kmitají,balí zákusky,kasírují..nemáme čas se ani nepít,ale alespoň to uteče:) Pak ještě uklidit a o půl 5 máme padla!Mažu domů,kde už čeká Milan s vlastnoručně vyrobenou pomazánkou (sloní žrádlo,schválně,kdo z vás to zná?Já to slyšela a viděla poprvé:))..a jedeme jako sehraný tým-já mažu kolečka bagety pomazánko,Milan dává salám a sýr a papriku a za chvíli je moje krabice od bot plná jednohubek:) Hodím se do gala (moje obava,že šaty,které jsem si koupila na boxing day, na sebe kvůli vánočnímu přežírání nedostanu,se naštěstí nenaplní:))) okolo 8 razíme s krabicí chlebíčků, vínem,pivem a Milanovou domácí ořechovkou k Žanetě do bytu,kde už je party..dorazíme mezi posledními,už tam jsou brazilci Lucas a Guilerme, čech Dan (hodně divnej člověk!), Žandy spolubydlící francouzka Sophie a chvíli po nás dorazí jeden kluk z Íránu s Alisou (z taiwanu) a poslední dorazí Korejec..hrajeme hry,popíjíme a okolo 11,kdy už jsme solidně na plech vyrazíme na Canada Place - to je místo,kde se lidé scházejí při nejrůzějších příležitostech,něco jako u nás Václavák..máme sebou několik lahví šampaňského a s napětím čekáme na půlnoc a na ohnostroj..ve 12 začnou všichi šílet a objímat se a připíjejí si samozřejmě všichni se všema,fotíme se..a ohňostroj nikde!Prostě tady ohňostroj nemají (později zjistíme,že je to zakázané z bezpečnostních důvodů..)..nám to zas tak nevadí a pomalu se přesuneme na party k Alexovi (Žanety kamarád),který má byt přímo v jednom z mrakodrapů v downtownu..Všechno včetně výtahu tam funguje jen na čipovou kartu,což my samozřejmě nevíme (dovnitř se dostaneme s nějakými obyvateli domu) a proto nechápeme,proč s náma výtah nejede a ať mačkáme co chceme,pořád stojíme na místě:DD Nakonec nás vysvobodí přímo někdo z té párty..:) nechápu jak se tolik lidí může vejít do 2+1!:D Domů se dostaneme okolo 3 ranní posledním skytrainem..Oslavy byly veselé a bujaré, o to horší je 1.leden..Tenhle den bych zrušila,pokaždý je to stejný:D

Boxing day

27. prosince 2012 v 6:20
Tak dnes mě žádné vyspávání nečeká-už včera jsme se s Žanetou domluvily (i když protestovala:),že se v 7.45 ráno sejdeme na Nanaimu (stanice skytrainu) a pojedeme do MEtrotownu (nákupní centrum s více než 400 obchody!!) na nákupy.Tady totiž neslaví Štěpána:))),ale tzv.Boxing day. Taková zajímavost-Boxing day se slaví tady,v Anglii,na Novém Zélandu,v USA a Boxing se jmenuje buď podle krabiček (=box) s dárky, které 26.12. dávali páni svému služebnictvu nebo podle pokladniček v kostele,které se právě otevíraly 26.12. a peníze se pak rozdali chudým a potřebným. Dneska už je ale Boxing day spojený hlavně s obrovskými výprodeji. Když už jsme tady,tak proč toho nevyužít,že?:) Do Metrotownu jsme dorazily pár minut před 8 a už byly před některými obchody neskutečné fronty..My jsme nikde čekat nechtěly,tak jsme počkaly až otevřou La Senzu(obchod se spodním prádlem),kde žádné davy nebyly a nakoupily si tam kalhotky (nic moc extra levného to ale nebylo)..Pak jsme prošly spoustu dalších,Žaneta preferuje skejťácké značky jako Volcom, Roxy apod., já jsem se zas těšila až dorazíme do mého oblíbeného Forever XXI. Ve všech obchodech bylo dost lidí,ale pořád to nebylo nijak šílený (však bylo teprve okolo 9 ráno). Když jsme ale dorazili k Atmosphere (obchod s outdoorovým zbožím),tak jsme museli čekat až nás tam pustí!Vždycky když pár lidí vyšlo ven,tak pár lidí pustili dovnitř..neuvěřitelný!Žanda si tam koupila boty a když jsme došli ke kase,tak jsme nevěřili-byla tam fronta tak 40 lidí!!No co se dalo dělat jinýho než to tam vystát..Pak konečně přišla moje chvíle-H&M a Forever XXI!V H&M už byly správný tlačenice,oblečení se kolikrát válelo pod stojanama,no docela bordel!I na kabinku jsme si pěkně počkaly,ale stálo to za to,koupily jsme si stejnou košili za pouhých 10 dolarů (já mám modrou a Žanda růžovou) a já ještě krásný šaty..sice teda zlevněný nebyly,ale jsou krásný!!!:)
ve forever XXI to bylo s těma frontama ještě horší..a zase sem si koupila šaty!a snad ještě hezčí:) a myslím,že rovnou zítra si je vezmu na sebe na náš vánoční večírek od práce..při čekání na zaplacení jsem si všimla krásných látkových tašek s obrázky a hned jsem si říkala,že bych si jednu koupila.Žanetě se líbila taky a když jsme zjistily,že stojí jen 1,5 dolaru,tak jsme je bez váhání vzaly!a tím jsem skončila,sama jsem si zakázala čumět kamkoliv jinam než na cestu před sebe!a teď žádný nákupy minimálně měsíc!!Jsem zvědavá jestli to vydržím:)) ale co,mám narozeniny,tak si přece něco koupit musím!
pak už jsme konečně vyrazily směr domov,už mě začínalo z toho šmajdání zase bolet nohy,kupovat už jsme nic nechtěly a hlavně už bylo všude hrozně moc lidí,už jsem se těšila až vypadnu na vzduch..Domů jsem přijela o půl 2,najedla se,umyla a ve 3 už jsem zase mazala na skytrain.Mezitím jsem se totiž po smskách domluvila s Jessicou,že půjdeme ve 4 do kina a Annu Kareninu. Na commercial&broadway jsem nabrala Žanetu,společně jsme dojely do Chinatownu,tam už čekala její kamarádka Asuza (moc hezká a veselá Japonka) a společně jsme vyrazily. Pořád jsem se nemohla domluvit s Jessicou kde teda přesně je,jestli už je vevnitř nebo ne..Koupily jsme lístky a bylo 5 minut před začátkem a Jessica nikde,tak jsem si byla jistá,že už je uvnitř.Došly jsme do sálu,bylo skoro uplně plno,tak jsme si sedly do druhé řady a já se všude rozhlížela,kde to střívko je.Nikde jsem ji neviděla..a najednou přiběla moje malá Jessie:)),celá uřícená,že nestíhá..Takže jsme se našly,happy end:)
Film se mi moc líbil,natočený byl netradičně,kdy jednotlivé scény vypadaly jako v divadle,byly tam kulisy apod., krásné kostýmy a báječná Keira Knightley!Po filmu jsme ještě zašly do obrovského asijského marketu T&T,kde mají vše od zeleniny přes sushi po živé kraby..Pak už jsme se rozdělily a jely domů..

Christmas day

27. prosince 2012 v 5:48
Je 25.12. a já vstávám o půl 9!!Tak to už tu nebylo tak 2 měsíce!!I když mám volno nebo jedu do práce až v 10 tak vždy vstávám nejdýl v 7.A rovnou si po sprše rozhodnu "rozbalit" první dárek :) Jedním z dárků,které jsem si tady totiž koupila je měkkounká mikina,kterou chci nosit na doma.Obléknu se a jsem připravena na náš "Štědrý den".Milan vstává asi hodinu po mně a okolo půl 11 se pustíme do přípravy našeho slavnostního vánočního oběda.Milan už včera v Superstoru koupil lososa a teď se pouští do jeho vyfiletování-nejdřív se mu do toho nechce,ale já ho povzbuzuju a skvěle to zvládne i s naším naprosto neprofesionálním nožem:) Já mezitím připravím marinádu,do které lososa naložíme-je to jen šťáva z citronu,pomerančů,pepře a soli. Tohle máme raz dva, já pak krájím hory brambor (Milan už včera uvařil brambory+mrkev+ředkev) a zeleniny a vajíčka.Mezitím dorazí Žaneta,tak mi u toho dělá společnost a vypráví o své neuvěřitelné spolubydlící Sophii..Okolo 1 hodiny je vše hotovo,lososa mezitím Milan nechal upéct v troubě a pouštíme se do oběda!Je to výborné:) Po obědě ještě kecáme a pak já navrhnu,že už by měl přijít Ježíšek..
Vzájemně si nadělíme-já od Žanety dostanu termosku ze Starbucksu,čokoládu a přání a od Milana prasátko,do kterého si budu dávat drobné a šetřit na dovolenou, pak zámeček /nadávala jsem,že si člověk musí do bazénu nosti na skříňku vlastní zámek,tak mi ho Milan koupil/, svíčku /což mě taky moc potěšilo,protože už xkrát jsem okolo nich ve Walmartu kroužila,ale nikdy jsem si žádnou nakonec nekoupila/ a pak vědeckou kalkulačku/haha,pamatoval si z mého vyprávění,že žádnou nemám:D/..Moc mě oba potěšili!!Sama jsem si pak nadělila oblečení,ponožky:),kabelku a knížku citátů od Paula Coelha (to mi dalo největší práci sehnat a o to víc mě těší:)..Pak jsme si dali kafčo a cukroví a bábovku a dorazil i Ondra od naproti-chudák,pořád jsem do něj cpala cukroví,aby všechno ochutnal:D bylo to prima posezení..pak jsem Ondrovi i Žanetě nabalila domů výslužku,uklidila a v 10 jsem se konečně dostala do postele..Štědrý den po kanadsku byl zkrátka prima:)

vánoce vánoce přicházejí..

26. prosince 2012 v 7:26
No jo,už to tak bude,Vánoce jsou tady!My v cukrárně jsme je prožívali už od začátku měsíce,kdy dorazily všechny ty vánoční cookies, časem i rumové a sněhové koule (neskutečná dobrota!) apod. Všude je výzdoba,kupuju dárky, v televizi běží reklamy na všechny možné vánoční dárky apod a já mám přesto pocit,že se mě to nějak netýká.a vím proč,bez našich to prostě nejsou Vánoce..ale konec dojímání, s tímhle jsem přece počítala.
Abych si to alespoň částečně kompenzovala,rozhodla jsem se,že si prostě nadělím sama (mno,ne tak uplně,naši mi poslali peníze a já si za to nakoupila dárky:), samozřejmě mám i dárek pro Milana,náušnice pro Žanetu, šátek pro Wei a belgické plody pro Jessicu (jednou se mi zmínila,že mají doma takovou tradici,že jí rodiče každý rok koupí k Vánocům belgické plody a letos poprvé je nedostane,když je tady,tak jsem si to zapamatovala s tím,že jí je koupím já:)..a taky dárek pro Paula..přemýšlela jsem nad tím,jak moc je sám a že Vánoce mu asi na radosti moc nepřidaj a řekla si,že mu nějakou uplnou maličkost koupím,aby viděl,že ho někdo má rád.a co jsem vymyslela?krém na ruce:D nedávno se mě ptal,jestli nemám krém,že má hrozně suché ruce..tak to je pak hned dárek na světě!je to kravina,ale zároveň to využije a uvidí,že si všímám!
Předávání částečně proběhlo už dnes,24.12.kdy jsme měli poslední pracovní den,který byl zároveň nejvytíženější,navezli nám neskutečné množství zákusků, štol, rumových bábovek, rumových koulí, lineckého cukroví a toho chleba a croisantů!!Když jsem to viděla,tak jsem měla pocit,že se zbláznili (první várka dorazila už včera)..ale pletla jsem se,Vánoce jsou svátky obžerství i tady a opravdu lidi nakupovali jak utržení ze řetězu..začínala jsem směnu s Paulem už v 6 ráno a to byla ideální příležitost pro předání dárku aniž by to někdo viděl. Regulérně jsem z toho byla nervózní a nevěděla,jak mu to předat.Když odešel do skladu,tak jsem rychle dárek položila pod náš malý vánoční stromek a počkala,až bude vhodná příležitost ho na to upozornit. Bavili jsme se a pak Paul říká:"Ok, so what we are going to do now" (ok tak co teď uděláme) a já říkám:"I know what you can do.I think there is something for you under the christmas tree,go check it." ("Vím,že můžeš udělat ty,myslím,že je pro tebe něco pod vánočním stromkem,jdi se na to podívat").Koukal na mě jako na blázna,tak jsem zakoulila očima a říkám "ten vánočí stromek,ehm ehm"..tak mu to došlo,vzal si dáreček a usmál se a říká:To je pro mě?Co to je? Krém na ruce?:D a já říkám:Já nevím,to uvidíš až to rozbalíš.Tak Paul odpvoěděl,že moc děkuje a že si to rozbalí až doma.I když to nijak extra najevo nedával,tak si myslím,že ho to překvapilo a potěšilo..a z toho mám fakt radost:) Když dorazila Wei,tak jsem jí předala dáreček taky,taky si nechala rozbalování na později a ona mi dala obrovskou toblerone čokoládu,přáníčko a balíček,který jsem vydržela neotevřít a vydržím to až do zítra!
Když jsem odcházela domů,tak mi David nabalil neskutečnou výslužku-rumovou bábovku, sněhový a rumový koule(úúúúžas ještě jednou), linecké cukroví a mandlové croisanty.Když už jsem se balila,že jdu domů,tak koukám,že za mnou přišla Aneska s maminkou.Tak jsme se vítali jak starý známý a měla jsem radost,že jsme se neminuly a můžu si s nima v klidu popovídat,aniž bych měla blbej pocit,že se tím zdržuju od práce.Prošla jsem se s nima po trhu a Aneska říká:"Pojď k nám,bydlíme tady kousek" a já jí začala vysvětlovat,že jsem unavená a že půjdu rovnou do postele až přijdu.A ona na to:"My taky máme postel":))) Monika (její maminka) se toho ale chytla a řekla,že by mě opravdu i s Olegem (její manžel) někdy moc rádi pozvali k nim domů na návštěvu třeba na večeři. Ptala se mě,jak mám služby v práci a vzala si moje číslo,aby mi mohla dát vědět,kdy bysme se mohli vidět. Aneska byla nadšená,když jsem jí slibila,že ji teda někdy navštívím:) Než jsme se rozloučily,tak jsem z tašky vytáhla croisanty a dala jim je,ať mají dobrou snídani na zítra.Monika si to nechtěla vzít,ale přesvědčila jsem ji,ať to neřeší,že mi udělá radost,když si je vezme.Anesce jsem nemusela říkat dvaktrát,ta je čapla a nepustila:)
Po příjezdu domů jsem se pustila do pečení-zítra máme oficiálně Štědrý den,tak ať máme napečeno:) Udělala jsem vanilkové rohlíčky a kokosky a k tomu máme ještě to cukroví z práce:) Rohlíčků jsem udělala hodně,když jsem je dávala tehdy ochutnat Leeovi,tak mu moc chutnali,tak jsem mu slíbila,že až je zase upeču,že jim donesu..Vše jsem naaranžovala na talíř pod stromeček a tím jsem měla pro dnešek padla..

Čech kam se podíváš!

20. prosince 2012 v 5:20
Je to tak, Čechů je tu opravdu dost!Pamatuju si,že první Češku jsme s Milanem potkali už během prvního týdne tady při nákupu v Dolaramě, kdy jsem zkoumala jejich odličovací tamponky a za mnou se ozvalo:"Jé, vy jste z Čech".Byla to asi 50letá dáma,která tady dlouhodobě žije a byla moc fajn,vyptávala se nás na práci,dokonce nám dala své číslo,kdybychom něco potřebovali. Většinu Čechů jsem ale potkala právě na trhu, kdy jsem obsluhovala a zaslechla jak se někdo dohaduje o zákuscích v češtině,aniž by věděl,že rozumím. Mám tu už i pár známých,kteří se za mnou občas vyloženě přijdou na trh podívat a to mám vždy lepší náladu:) Jedním takovým člověkem je Anička, asi 50 letá paní,která už tu žije 20 let,je hrozně upovídaná a hlavně vždycky mluví česko-anglicky,třeba: You know, byla jsem vyzvedout flowers pro tu building co tam pracuju a zase spěchám home..:)) je u toho fakt roztomilá a já nikdy nevím jak jí odpovídat,protože opravdu vždycky plynule přechází z čj do aj..Dokonce mi tuhle i dovezla vanilkový cukr,protože jsem se jí ptala,kde se dá sehnat (ona už má tohle zmáklý a ví kde se takové věci dají koupit)..
ale nejlepší kámoška je Aneska.Pamatuju si,jak jednou před vytrínou se zákusky stál chlapík a povídá:"To je cheesecake tohle,víš.."..čeština mě samozřejmě zaujala,ale nechápala jsem komu to říká,stál tam sám a očividně ani netelefonoval.Když přišel na řadu,tak se záhada objasnila-stála vedle něj malá blonďatá asi 6letá holčička,kterou jsem předtím nemohla vidět.Dali jsme se do řeči a on se rozpovídal,že dlouhodobě žili ve Vancouveru,pak se na pár let vrátili do ČR,kde se i narodila Aneska a nedávno se vrátili zpět do Vancouveru a Aneska tu začala chodit do první třídy. Začala jsem si s ní povídat a fakt mě okouzlila - říkám jí:"Tak jak ti jde angličtina?" a ona:"No zatím moc ne". a já jí odpovídám:"Z toho si nic nedělej,já se taky pořád učím" a ona:"Jéé,ty jim taky nerozumíš?":)) Druhý den za mnou přišli zase,tentokrát i s nějakým známým,taky Čechem a od té doby se pravidelně stavují, už jsem poznala i maminku,vždycky si popovídáme,teď jsme řešili Vánoce a tak, vždycky Anesce něco šoupnu,nějakou cookies nebo tak..Je to prima,ona mě vážně bere jako kámošku:)

Jedeme na výlet!

19. prosince 2012 v 21:02
Pojedeme na výlet!To je první věc, která mě napadne při pohledu na rozvrh, kde Helen má v sobotu volno!Jupíí!Giselle je totiž na týden u přítele v Calgary a tak máme všichni rozházený rozvhr a já mám díky tomu volno středu+sobotu a v úterý vyjímečně pracuju.
Hned mě napadne,že bysme mohli vyrazit do Victorie (hlavní město Britské Kolumbie) - na facebooku u jednoho známého jsem totiž zahlédla fotky z Victorie a věděla jsem,že tam jednou určitě musíme vyrazit.Tak proč ne teď,že?:)
Milan se ochotně ujme plánování cesty a jediným mým úkolem je teple se obléct (už chudák ví jakej jsem chcípák). Vstávat musíme brzo (už v 6), protože cesta je to poměrě časově náročná. Natáhnu na sebe termoprádlo co mi nedávno poslala maminka v balíčku, a dalších x vrstev prádla, do taštičky 2 jablíčka a pití a v 7 už vyrážíme na skytrain. Tím se zhruba za hodinu dostaneme do stanice Bridgeport, kde přestoupíme na autobus,který nás doveze na místo,odkud vyplouvá trajekt. Máme obrovský štěstí,protože autobus,který jede jen jednou za hodinu odjíždí zrovna za 5 minut.Uf,tak to bylo o fous. Během půl hoďky jsme na místě,koupíme jízdenky,nastoupíme na trajekt a v 9 vyplouváme. Trajekt je obrovský,na délku má necelých 70 metrů. Uvnitř je i restaurace,obchůdky,dětské koutky apod. Usadíme se a už se kocháme tím úžasným výhledem do přírody..No,ne na dlouho, začnu klimbat a za chvíli to regulérně zaříznu (byli jsme včera s Žanetou v Cambie a ty 4 hodiny spánku očividně nestačily)..Vzbudím se chvíli předtím, než dorazíme na místo,plavba trvala zhruba hoďku a půl..Tím naše cestování ale nekončí-musíme ještě přestoupit na autobus,který nás doveze do centra VIctorie. Trvá to asi hoďku,ale mně to vůbec nevadí,protože si užívám výhled na vesničky, louky, pole s dýněmi, pastviny s krávami a ovečkami,no moje zemědělské srdce plesá!:) Nakonec mě i trochu mrzí,když dorazíme na místo.Ale ne na dlouho, Victoria je krásné město, vše je ve viktoriánském stylu,cihlové budovy, úzké uličky, malé obchůdky..Nevím kam koukat dřív!!!Dostaneme se i do místího chinatownu a rozhodneme se,že do jedné z restaurací zajdeme a polévku (moje první polévka tady!!). Vyberu si beef+vegetable soup with noodles (hovězí vývar se zeleninou a nudlemi), Milan si dá Wonton beef soup (hovězí polévka s takovými plněnými knedlíčky co vypadají jako mráčky:) a mlaskáme blahem!!Pak už ale musíme pomalu vyrazit na cestu zpět..Jsem unavená a tak cestu v autobuse i na trajektu prospím..

Kam dál