We need apartment!!

29. listopadu 2012 v 4:56
První noc za mnou a já si říkám:"ty jo,fakt jsem tady, už není cesty zpět":) Nechám velkých úvah po ránu a jdu se do koupelny obléct a upravit. Mezitím se probral Milan a můžeme spolu vyrazit na snídani. Já se s chutí nacpu bílým toastovým chlebem, kterým jsem vždy tolik opovrhovala a dorazím se sušenkou, kterou nám dali v letadle. K tomu hrnek kafe a jsem připravená plnit dnešní úkol-sehnat byt.Začneme s Milanem tím,že se připojíme na net a na Craigslistu projíždíme nejrůznější nabídky. Vzhledem k tomu,že netušíme kde je Hastings či West Broadway, vybíráme podle ceny (a rovnou přeskakujeme nabídky ze Surrey a Burnaby a Norht Vancouveru,to je fakt mimo). Odepisuju jak divá a s napětím čekám,jestli se mi někdo ozve. Mezitím si v mejlu najdu kontakt na jednoho člověka, se kterým jsem si psala už před odletem (už z ČR jsem se snažila získat nějaké kontakty na bydlení). Jediné co si pamatuju je, že by to podle jména měl být Asiat. V telefonování v angličtině moc zběhlá nejsem,takže se mi do toho fakt nechce,ale co mi zbývá, musím jednat pokud nechci být od neděle bezďákem. Kupodivu se hned dovolám (můžeme používat telefon v kuchyni) a jsem ráda,když si mě pan Lee z naší korespondence pamatuje. Dohodneme se na prohlídce bytu ještě ten den ve 2 odpoledne. Uff,tak to by bylo. Nechci na to moc spoléhat, a proto zbytek dopoledne projíždím jak nabídky pronájmů tak i nabídky práce. Od Roberta si koupíme jednodenní jízdenku za 10 dolarů s tím,že určitě budeme hodně jezdit a využijeme ji (no ani ne!). Okolo 12 radši vyrazíme pro případ,že bysme to nemohli najít (přece jen jsou moje poznámky týkající se Leeova popisu cesty k němu domů dost zmatený a sama se v nich nevyznám). Autobusem se dostaneme na zastávku u stanice Nanaimo odkud jedeme skytrainem (rychlovlaky bez řidiče) na stanici Commercial&Broadway,kde přestoupíme a jedeme další 2 stanice do zastávky Rupert. Odtud vyrazíme pěšky hledat dům č.3305. Chvíli jdeme z kopce,ale pak už je to jen stoupání. Podle čísel domů jdeme správně a asi po 20 minutách vidíme malý nízky zelený dům č. 3305. Nevypadá nic moc, venku na verande jsou vidět nějaké čínské lampiony apod. Hm..Máme dost času,tak si ještě kecneme do trávy opodál a já si připravuju řeč, MIlan je v klidu jako vždy. Ve 2 vyrazíme k domu a ťukáme a mlátíme a nikdo neotvírá. To je divný,vždyť jsme se jasně domluvili na 2 hodinu,ne?Ke všemu ve svém českém mobilu nemám číslo na Leea.. Tak co teď?Napadne nás,jestli jsme opravdu na správném místě-číslo ale přece odpovídá. Zkoumám kde je přesný název ulice, ta naše se jmenuje Anzio Drive a kříží se s 20 Avenue. Název ulice najít nemůžu,ale vidím,že jsme na úrovni 16 Avenue.AHA?!I když se nám to zdá nepravděpodobný,že by tu byl ještě jiný dům číslo 3305,vyrazíme tedy dál do kopce k 20 Avenue kde opravdu najdeme ulici Anzio Drive a hned první dům na rohu ulice má číslo 3305!!A je to teda úplně jiný level než ten předchozí..Žlutá 2patrová vilka s ostřikovači trávy, vše krásně upravené,velká okna..Hned nám otevře usměvavý asi 40letý Asiat. Hned na něj začnu chrlit,že se omlouvám,že jdeme pozdě,ale že jsme byli u špatného domu atd..On se jen usmívá a říká:"It´s ok,no problem." Rovnou nás zavede k bytu - je to tzv. basement suite, něco jako byt vybudovaný na úrovni- sklepa/přízemí. Je tu kuchyň s bílou kuchyňskou linkou,lednicí, sporákem, stolem a židlemi,zkrátka veškeré vybavení. Dál tu jsou 2 pokoje,taky vybavené a koupelna. V pokojích je plovoucí podlaha a každý pokoj má velkou šatnu (hned si vzpomenu na Carrie Bradshaw:)). Líbí se mi to moc,jen se bojím ceny. Lee povídá co všechno je v ceně-utilities (voda+elektřina), wifi, praní (to tu není samozřejmostí, většinou se musí za používání pračky připlácet nebo chodit do veřejných prádelen). To bude pěkná pálka,když to tak okecává,říkám si. Když pak vychrlí,že bysme platili 400 CAD/na měsíc každý tak mi spadne čelist. Coo?To si dělá srandu,ne?To není možný,já to tipovala tak na 600 CAD a víc!To už svý nadšení neskrývám a říkám,že je to úžasný a že určitě máme velký zájem. Tak easy to ale nebude. Lee začne vysvětlovat,že vždy pokoje pronajímali jen dívkám a studentkám. Aha,tak to nesplňujeme ani jedno a ani s tím nic neuděláme.Každopádně slíbí,že to probere s manželkou a až ukáže pokoj dalším zájemcům,se kterými už je domluvený,tak se rozhodne a dá nám vědět. Ve hře je ještě nějaká Korejka, která tam byla před námi a Mexičanky,které mají přijít po nás. Ještě jednou poděkujeme a zdůrazníme jak moc se nám tu líbí a jak moc bysme si přáli aby si vybral právě nás. Odcházíme a oba s Milanem si přizvukujeme,jak moc to místo chceme a že ty Mexičanky musíme nějak zlikvidovat:D Odteď budeme s napětím čekat jak se rozhodne a mezitím můžeme obesílat další inzeráty. Během dne jsem ještě volala asi na 3 různé nabídky pronájmu, jednou jsem se dohodla na páteční prohlídce a ostatní byli jen záznamníky. Večer u nás klepal Robert,že nám někdo volá. To musí být Lee! A taky že jo, prý už se rozhodl. Ani nedýchám a čekám co řekne..
Vybral si nás!!Prý na něj působíme rozumně a vyspěle a líbíme se mu!Můžeme se v neděli nastěhovat!Jásám a nevím honem jak mám správně v angličtině reagovat. Neustále mu děkuju a říkám,jak moc jsme happy. Dohodneme se, že se druhý den stavíme seznámit s jeho ženou a domluvit detaily. Položím telefon a začnu šílet!!Jooo,máme to!!Milan je taky šťastnej a nemůžeme uvěřit tomu štěstí, že si vybral nás a že hlavně den po příletu do Vancouveru máme kde bydlet!!Úkol splněn a já můžu jít v klidu spát:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama