Prosinec 2012

Boxing day

27. prosince 2012 v 6:20
Tak dnes mě žádné vyspávání nečeká-už včera jsme se s Žanetou domluvily (i když protestovala:),že se v 7.45 ráno sejdeme na Nanaimu (stanice skytrainu) a pojedeme do MEtrotownu (nákupní centrum s více než 400 obchody!!) na nákupy.Tady totiž neslaví Štěpána:))),ale tzv.Boxing day. Taková zajímavost-Boxing day se slaví tady,v Anglii,na Novém Zélandu,v USA a Boxing se jmenuje buď podle krabiček (=box) s dárky, které 26.12. dávali páni svému služebnictvu nebo podle pokladniček v kostele,které se právě otevíraly 26.12. a peníze se pak rozdali chudým a potřebným. Dneska už je ale Boxing day spojený hlavně s obrovskými výprodeji. Když už jsme tady,tak proč toho nevyužít,že?:) Do Metrotownu jsme dorazily pár minut před 8 a už byly před některými obchody neskutečné fronty..My jsme nikde čekat nechtěly,tak jsme počkaly až otevřou La Senzu(obchod se spodním prádlem),kde žádné davy nebyly a nakoupily si tam kalhotky (nic moc extra levného to ale nebylo)..Pak jsme prošly spoustu dalších,Žaneta preferuje skejťácké značky jako Volcom, Roxy apod., já jsem se zas těšila až dorazíme do mého oblíbeného Forever XXI. Ve všech obchodech bylo dost lidí,ale pořád to nebylo nijak šílený (však bylo teprve okolo 9 ráno). Když jsme ale dorazili k Atmosphere (obchod s outdoorovým zbožím),tak jsme museli čekat až nás tam pustí!Vždycky když pár lidí vyšlo ven,tak pár lidí pustili dovnitř..neuvěřitelný!Žanda si tam koupila boty a když jsme došli ke kase,tak jsme nevěřili-byla tam fronta tak 40 lidí!!No co se dalo dělat jinýho než to tam vystát..Pak konečně přišla moje chvíle-H&M a Forever XXI!V H&M už byly správný tlačenice,oblečení se kolikrát válelo pod stojanama,no docela bordel!I na kabinku jsme si pěkně počkaly,ale stálo to za to,koupily jsme si stejnou košili za pouhých 10 dolarů (já mám modrou a Žanda růžovou) a já ještě krásný šaty..sice teda zlevněný nebyly,ale jsou krásný!!!:)
ve forever XXI to bylo s těma frontama ještě horší..a zase sem si koupila šaty!a snad ještě hezčí:) a myslím,že rovnou zítra si je vezmu na sebe na náš vánoční večírek od práce..při čekání na zaplacení jsem si všimla krásných látkových tašek s obrázky a hned jsem si říkala,že bych si jednu koupila.Žanetě se líbila taky a když jsme zjistily,že stojí jen 1,5 dolaru,tak jsme je bez váhání vzaly!a tím jsem skončila,sama jsem si zakázala čumět kamkoliv jinam než na cestu před sebe!a teď žádný nákupy minimálně měsíc!!Jsem zvědavá jestli to vydržím:)) ale co,mám narozeniny,tak si přece něco koupit musím!
pak už jsme konečně vyrazily směr domov,už mě začínalo z toho šmajdání zase bolet nohy,kupovat už jsme nic nechtěly a hlavně už bylo všude hrozně moc lidí,už jsem se těšila až vypadnu na vzduch..Domů jsem přijela o půl 2,najedla se,umyla a ve 3 už jsem zase mazala na skytrain.Mezitím jsem se totiž po smskách domluvila s Jessicou,že půjdeme ve 4 do kina a Annu Kareninu. Na commercial&broadway jsem nabrala Žanetu,společně jsme dojely do Chinatownu,tam už čekala její kamarádka Asuza (moc hezká a veselá Japonka) a společně jsme vyrazily. Pořád jsem se nemohla domluvit s Jessicou kde teda přesně je,jestli už je vevnitř nebo ne..Koupily jsme lístky a bylo 5 minut před začátkem a Jessica nikde,tak jsem si byla jistá,že už je uvnitř.Došly jsme do sálu,bylo skoro uplně plno,tak jsme si sedly do druhé řady a já se všude rozhlížela,kde to střívko je.Nikde jsem ji neviděla..a najednou přiběla moje malá Jessie:)),celá uřícená,že nestíhá..Takže jsme se našly,happy end:)
Film se mi moc líbil,natočený byl netradičně,kdy jednotlivé scény vypadaly jako v divadle,byly tam kulisy apod., krásné kostýmy a báječná Keira Knightley!Po filmu jsme ještě zašly do obrovského asijského marketu T&T,kde mají vše od zeleniny přes sushi po živé kraby..Pak už jsme se rozdělily a jely domů..

Christmas day

27. prosince 2012 v 5:48
Je 25.12. a já vstávám o půl 9!!Tak to už tu nebylo tak 2 měsíce!!I když mám volno nebo jedu do práce až v 10 tak vždy vstávám nejdýl v 7.A rovnou si po sprše rozhodnu "rozbalit" první dárek :) Jedním z dárků,které jsem si tady totiž koupila je měkkounká mikina,kterou chci nosit na doma.Obléknu se a jsem připravena na náš "Štědrý den".Milan vstává asi hodinu po mně a okolo půl 11 se pustíme do přípravy našeho slavnostního vánočního oběda.Milan už včera v Superstoru koupil lososa a teď se pouští do jeho vyfiletování-nejdřív se mu do toho nechce,ale já ho povzbuzuju a skvěle to zvládne i s naším naprosto neprofesionálním nožem:) Já mezitím připravím marinádu,do které lososa naložíme-je to jen šťáva z citronu,pomerančů,pepře a soli. Tohle máme raz dva, já pak krájím hory brambor (Milan už včera uvařil brambory+mrkev+ředkev) a zeleniny a vajíčka.Mezitím dorazí Žaneta,tak mi u toho dělá společnost a vypráví o své neuvěřitelné spolubydlící Sophii..Okolo 1 hodiny je vše hotovo,lososa mezitím Milan nechal upéct v troubě a pouštíme se do oběda!Je to výborné:) Po obědě ještě kecáme a pak já navrhnu,že už by měl přijít Ježíšek..
Vzájemně si nadělíme-já od Žanety dostanu termosku ze Starbucksu,čokoládu a přání a od Milana prasátko,do kterého si budu dávat drobné a šetřit na dovolenou, pak zámeček /nadávala jsem,že si člověk musí do bazénu nosti na skříňku vlastní zámek,tak mi ho Milan koupil/, svíčku /což mě taky moc potěšilo,protože už xkrát jsem okolo nich ve Walmartu kroužila,ale nikdy jsem si žádnou nakonec nekoupila/ a pak vědeckou kalkulačku/haha,pamatoval si z mého vyprávění,že žádnou nemám:D/..Moc mě oba potěšili!!Sama jsem si pak nadělila oblečení,ponožky:),kabelku a knížku citátů od Paula Coelha (to mi dalo největší práci sehnat a o to víc mě těší:)..Pak jsme si dali kafčo a cukroví a bábovku a dorazil i Ondra od naproti-chudák,pořád jsem do něj cpala cukroví,aby všechno ochutnal:D bylo to prima posezení..pak jsem Ondrovi i Žanetě nabalila domů výslužku,uklidila a v 10 jsem se konečně dostala do postele..Štědrý den po kanadsku byl zkrátka prima:)

vánoce vánoce přicházejí..

26. prosince 2012 v 7:26
No jo,už to tak bude,Vánoce jsou tady!My v cukrárně jsme je prožívali už od začátku měsíce,kdy dorazily všechny ty vánoční cookies, časem i rumové a sněhové koule (neskutečná dobrota!) apod. Všude je výzdoba,kupuju dárky, v televizi běží reklamy na všechny možné vánoční dárky apod a já mám přesto pocit,že se mě to nějak netýká.a vím proč,bez našich to prostě nejsou Vánoce..ale konec dojímání, s tímhle jsem přece počítala.
Abych si to alespoň částečně kompenzovala,rozhodla jsem se,že si prostě nadělím sama (mno,ne tak uplně,naši mi poslali peníze a já si za to nakoupila dárky:), samozřejmě mám i dárek pro Milana,náušnice pro Žanetu, šátek pro Wei a belgické plody pro Jessicu (jednou se mi zmínila,že mají doma takovou tradici,že jí rodiče každý rok koupí k Vánocům belgické plody a letos poprvé je nedostane,když je tady,tak jsem si to zapamatovala s tím,že jí je koupím já:)..a taky dárek pro Paula..přemýšlela jsem nad tím,jak moc je sám a že Vánoce mu asi na radosti moc nepřidaj a řekla si,že mu nějakou uplnou maličkost koupím,aby viděl,že ho někdo má rád.a co jsem vymyslela?krém na ruce:D nedávno se mě ptal,jestli nemám krém,že má hrozně suché ruce..tak to je pak hned dárek na světě!je to kravina,ale zároveň to využije a uvidí,že si všímám!
Předávání částečně proběhlo už dnes,24.12.kdy jsme měli poslední pracovní den,který byl zároveň nejvytíženější,navezli nám neskutečné množství zákusků, štol, rumových bábovek, rumových koulí, lineckého cukroví a toho chleba a croisantů!!Když jsem to viděla,tak jsem měla pocit,že se zbláznili (první várka dorazila už včera)..ale pletla jsem se,Vánoce jsou svátky obžerství i tady a opravdu lidi nakupovali jak utržení ze řetězu..začínala jsem směnu s Paulem už v 6 ráno a to byla ideální příležitost pro předání dárku aniž by to někdo viděl. Regulérně jsem z toho byla nervózní a nevěděla,jak mu to předat.Když odešel do skladu,tak jsem rychle dárek položila pod náš malý vánoční stromek a počkala,až bude vhodná příležitost ho na to upozornit. Bavili jsme se a pak Paul říká:"Ok, so what we are going to do now" (ok tak co teď uděláme) a já říkám:"I know what you can do.I think there is something for you under the christmas tree,go check it." ("Vím,že můžeš udělat ty,myslím,že je pro tebe něco pod vánočním stromkem,jdi se na to podívat").Koukal na mě jako na blázna,tak jsem zakoulila očima a říkám "ten vánočí stromek,ehm ehm"..tak mu to došlo,vzal si dáreček a usmál se a říká:To je pro mě?Co to je? Krém na ruce?:D a já říkám:Já nevím,to uvidíš až to rozbalíš.Tak Paul odpvoěděl,že moc děkuje a že si to rozbalí až doma.I když to nijak extra najevo nedával,tak si myslím,že ho to překvapilo a potěšilo..a z toho mám fakt radost:) Když dorazila Wei,tak jsem jí předala dáreček taky,taky si nechala rozbalování na později a ona mi dala obrovskou toblerone čokoládu,přáníčko a balíček,který jsem vydržela neotevřít a vydržím to až do zítra!
Když jsem odcházela domů,tak mi David nabalil neskutečnou výslužku-rumovou bábovku, sněhový a rumový koule(úúúúžas ještě jednou), linecké cukroví a mandlové croisanty.Když už jsem se balila,že jdu domů,tak koukám,že za mnou přišla Aneska s maminkou.Tak jsme se vítali jak starý známý a měla jsem radost,že jsme se neminuly a můžu si s nima v klidu popovídat,aniž bych měla blbej pocit,že se tím zdržuju od práce.Prošla jsem se s nima po trhu a Aneska říká:"Pojď k nám,bydlíme tady kousek" a já jí začala vysvětlovat,že jsem unavená a že půjdu rovnou do postele až přijdu.A ona na to:"My taky máme postel":))) Monika (její maminka) se toho ale chytla a řekla,že by mě opravdu i s Olegem (její manžel) někdy moc rádi pozvali k nim domů na návštěvu třeba na večeři. Ptala se mě,jak mám služby v práci a vzala si moje číslo,aby mi mohla dát vědět,kdy bysme se mohli vidět. Aneska byla nadšená,když jsem jí slibila,že ji teda někdy navštívím:) Než jsme se rozloučily,tak jsem z tašky vytáhla croisanty a dala jim je,ať mají dobrou snídani na zítra.Monika si to nechtěla vzít,ale přesvědčila jsem ji,ať to neřeší,že mi udělá radost,když si je vezme.Anesce jsem nemusela říkat dvaktrát,ta je čapla a nepustila:)
Po příjezdu domů jsem se pustila do pečení-zítra máme oficiálně Štědrý den,tak ať máme napečeno:) Udělala jsem vanilkové rohlíčky a kokosky a k tomu máme ještě to cukroví z práce:) Rohlíčků jsem udělala hodně,když jsem je dávala tehdy ochutnat Leeovi,tak mu moc chutnali,tak jsem mu slíbila,že až je zase upeču,že jim donesu..Vše jsem naaranžovala na talíř pod stromeček a tím jsem měla pro dnešek padla..

Čech kam se podíváš!

20. prosince 2012 v 5:20
Je to tak, Čechů je tu opravdu dost!Pamatuju si,že první Češku jsme s Milanem potkali už během prvního týdne tady při nákupu v Dolaramě, kdy jsem zkoumala jejich odličovací tamponky a za mnou se ozvalo:"Jé, vy jste z Čech".Byla to asi 50letá dáma,která tady dlouhodobě žije a byla moc fajn,vyptávala se nás na práci,dokonce nám dala své číslo,kdybychom něco potřebovali. Většinu Čechů jsem ale potkala právě na trhu, kdy jsem obsluhovala a zaslechla jak se někdo dohaduje o zákuscích v češtině,aniž by věděl,že rozumím. Mám tu už i pár známých,kteří se za mnou občas vyloženě přijdou na trh podívat a to mám vždy lepší náladu:) Jedním takovým člověkem je Anička, asi 50 letá paní,která už tu žije 20 let,je hrozně upovídaná a hlavně vždycky mluví česko-anglicky,třeba: You know, byla jsem vyzvedout flowers pro tu building co tam pracuju a zase spěchám home..:)) je u toho fakt roztomilá a já nikdy nevím jak jí odpovídat,protože opravdu vždycky plynule přechází z čj do aj..Dokonce mi tuhle i dovezla vanilkový cukr,protože jsem se jí ptala,kde se dá sehnat (ona už má tohle zmáklý a ví kde se takové věci dají koupit)..
ale nejlepší kámoška je Aneska.Pamatuju si,jak jednou před vytrínou se zákusky stál chlapík a povídá:"To je cheesecake tohle,víš.."..čeština mě samozřejmě zaujala,ale nechápala jsem komu to říká,stál tam sám a očividně ani netelefonoval.Když přišel na řadu,tak se záhada objasnila-stála vedle něj malá blonďatá asi 6letá holčička,kterou jsem předtím nemohla vidět.Dali jsme se do řeči a on se rozpovídal,že dlouhodobě žili ve Vancouveru,pak se na pár let vrátili do ČR,kde se i narodila Aneska a nedávno se vrátili zpět do Vancouveru a Aneska tu začala chodit do první třídy. Začala jsem si s ní povídat a fakt mě okouzlila - říkám jí:"Tak jak ti jde angličtina?" a ona:"No zatím moc ne". a já jí odpovídám:"Z toho si nic nedělej,já se taky pořád učím" a ona:"Jéé,ty jim taky nerozumíš?":)) Druhý den za mnou přišli zase,tentokrát i s nějakým známým,taky Čechem a od té doby se pravidelně stavují, už jsem poznala i maminku,vždycky si popovídáme,teď jsme řešili Vánoce a tak, vždycky Anesce něco šoupnu,nějakou cookies nebo tak..Je to prima,ona mě vážně bere jako kámošku:)

Jedeme na výlet!

19. prosince 2012 v 21:02
Pojedeme na výlet!To je první věc, která mě napadne při pohledu na rozvrh, kde Helen má v sobotu volno!Jupíí!Giselle je totiž na týden u přítele v Calgary a tak máme všichni rozházený rozvhr a já mám díky tomu volno středu+sobotu a v úterý vyjímečně pracuju.
Hned mě napadne,že bysme mohli vyrazit do Victorie (hlavní město Britské Kolumbie) - na facebooku u jednoho známého jsem totiž zahlédla fotky z Victorie a věděla jsem,že tam jednou určitě musíme vyrazit.Tak proč ne teď,že?:)
Milan se ochotně ujme plánování cesty a jediným mým úkolem je teple se obléct (už chudák ví jakej jsem chcípák). Vstávat musíme brzo (už v 6), protože cesta je to poměrě časově náročná. Natáhnu na sebe termoprádlo co mi nedávno poslala maminka v balíčku, a dalších x vrstev prádla, do taštičky 2 jablíčka a pití a v 7 už vyrážíme na skytrain. Tím se zhruba za hodinu dostaneme do stanice Bridgeport, kde přestoupíme na autobus,který nás doveze na místo,odkud vyplouvá trajekt. Máme obrovský štěstí,protože autobus,který jede jen jednou za hodinu odjíždí zrovna za 5 minut.Uf,tak to bylo o fous. Během půl hoďky jsme na místě,koupíme jízdenky,nastoupíme na trajekt a v 9 vyplouváme. Trajekt je obrovský,na délku má necelých 70 metrů. Uvnitř je i restaurace,obchůdky,dětské koutky apod. Usadíme se a už se kocháme tím úžasným výhledem do přírody..No,ne na dlouho, začnu klimbat a za chvíli to regulérně zaříznu (byli jsme včera s Žanetou v Cambie a ty 4 hodiny spánku očividně nestačily)..Vzbudím se chvíli předtím, než dorazíme na místo,plavba trvala zhruba hoďku a půl..Tím naše cestování ale nekončí-musíme ještě přestoupit na autobus,který nás doveze do centra VIctorie. Trvá to asi hoďku,ale mně to vůbec nevadí,protože si užívám výhled na vesničky, louky, pole s dýněmi, pastviny s krávami a ovečkami,no moje zemědělské srdce plesá!:) Nakonec mě i trochu mrzí,když dorazíme na místo.Ale ne na dlouho, Victoria je krásné město, vše je ve viktoriánském stylu,cihlové budovy, úzké uličky, malé obchůdky..Nevím kam koukat dřív!!!Dostaneme se i do místího chinatownu a rozhodneme se,že do jedné z restaurací zajdeme a polévku (moje první polévka tady!!). Vyberu si beef+vegetable soup with noodles (hovězí vývar se zeleninou a nudlemi), Milan si dá Wonton beef soup (hovězí polévka s takovými plněnými knedlíčky co vypadají jako mráčky:) a mlaskáme blahem!!Pak už ale musíme pomalu vyrazit na cestu zpět..Jsem unavená a tak cestu v autobuse i na trajektu prospím..

Jak jsem pekla rohlíčky:)

19. prosince 2012 v 5:25
Začal prosinec a s ním i všechno to Merry Christmas a Happy holidays!Wei miluje dekorace,takže přitáhla do práce vánoční stromek, v Yokoyaya nakoupila všechny možné odzůbky,řetězy,nálepky a šly jsme zdobit.Stromek je její parketa,do toho jsem se jí necpala, pomáhala jsem jen rozvěsit papírové ozdoby co nám daroval David (asi 70letý pán,který na trhu prodává ručně dělané nádherné papírové ozdoby) apod. A u toho mě napadlo,že by nebylo špatný ten náš domov taky trochu vyzdobit!Zeptala jsem se Wei kde se dá koupit levně nějaký malý umělý stromek, tak mi dala pár tipů s tím,že se tam vypravím,až budu mít volné odpoledne (na takovou trachtaci je potřeba mít dost času přeci:))..
Ještě ten den večer mi ale přišla sms od Wei,ať žádný stromek nekupuju,že si uvědomila,že doma má jeden,který nepotřebuje a že mi ho může dát.Jupí:)
Takže druhý den po práci jsem si to se stromkem v podpaží štrádovala do Dolaramy (něco jako Vše za 39,-) kde jsem nakoupila zlaté koule,červené mašličky, řetězy,ale hlavně taky ubrus!!Takhle dospěle už jsem se dlouho necítila,hahaha..
Domů jsem přišla celkem pozdě,tak už jsem na zdobení neměla náladu a řekla si,že to nechám na druhý den,kdy mám volno.a že u toho rovnou i něco upeču!Mamča mi poslala recept na vanilkové rohlíčky od babičky,suroviny jsem měla připravené (oříšky i cukr jsem si vzala v práci a u Johna od vedle ze zdravé výživy&koření jsem si byla koupit vanilkový lusk,ale trval na tom,že mi ho dá),tak jsem se do toho mohla pustit.
Hned na začátku mi ale došlo,že to nebude uplně easy,když nemám váhy!Jak já,totální amatér odměřím 130 g mouky?Ještě že existuje internet,kde i na tohle najdete nápovědu!Našla jsem si chytré stránky,které přepočítávají váhu jednotlivých surovin -cukr,mouka,máslo atd. na hrníčky,lžíce apod. No byla to teda matematika!:D,ale úspěšně jsem vše navážila, nadrtila oříšky a už jsem mohla zpracovávat těsto. Zrovna v tu chvíli přišel na návštěvu Lee,tak pokukoval co to dělám:) (Janice totiž zásadně nepeče,jak mi řekla hned na začátku:)..těsto bylo raz dva a já začala kroutit rohlíčky a vzpomínala jsem na babičku,která má vždycky jeden rohlíček jako druhý a na mamku,která vždycky dělá tuhle důležitou část a já pak obaluju v cukru:) Za chvíli byl pekáček plný (plech nemáme,tak jsem použila skleněný zapékací pekáček) tak jsem ho šoupla do trouby a vrhla se na výrobu druhé várky rohlíčků. Nebyla jsem si jistá,jestli poznám,že už jsou hotové,tak jsem je pořád kontrolovala (nemohla jsem dopustit,aby mi po takovém výkonu shořely,haha!) a když už se mi zdály fajn,tak jsem je vyndala, obalila v cukru a slavostně předložila Milanovi. Byla jsem na nervy co na to řekne,jestli to bude k jídlu.Pochválil je a já si oddechla:) Rohlíčky se dopekly a my mohli začít zdobit stromek. Pustila jselm k tomu české koledy,ať jsme styloví!Ozdob bylo akorát dost,rozvěsily jsme je všechny, já slavnostně rozprostřela nový ubrus a za chvíli už jsme se kochali naším mini stromem:)
Ještě zpět k rohlíčkům-už když jsem je pekla,tak jsem si řekla,že když se povedou,vezmu je ochutnat do práce kolegům. První, kdo dostal ochutnat byl Paul. No a Paul samozřejmě nezklamal!Ukousl asi 2cm kousek a řekl,že se omlouvá,že je to na něj "too strong" (příliš silné)..wtf?Nechápavě jsem na něj koukala,co tím jako myslí a on mi začal vysvětlovat,že je to prostě moc sladké takhle po ránu,že by si to dal spíš odpoledne ke kávě,bla bla bla.Řekla jsem mu ze srandy,ať už radši nic neříká,že mi zlomil srdce..:D Později dorazila do práce Jessica-nabídla jsem jí a nejdřív se bála,že neví co to je,ale pak je chválila,že je to velmi dobré:) Totéž řekli Wei a David (od kterého jakožto od mistra pekaře si toho fakt vážím:)..První pokus se podařil,takže určitě ještě něco upeču!

Stuart´s parta

14. prosince 2012 v 6:10
Už to budou 3 měsíce co pracuju v pekárně/cukrárně Stuart´s,tak mě napadlo,že bych se mohla zmínit o svých kolezích (je to tak vůbec správně?:))..je to každopádně dobrá směs,což tady ve Vancouveru není nic překvapivého..
Majitel, a zároveň i náš pekař a bavič:) je David, ten se kterým jsem tehdy dělala pohovor. Byl mi sympatický od začátku a nepletla jsem se, je to úžasnej člověk a jako šéf nemá konkurenci. Je to rodilý Kanaďan, je mu okolo 50 a je to přítel mé kolegyně Wei (což jsem brala jako vtip,když mi to tenkrát řekl..:D) Chová se k nám jako k sobě rovným, neprudí, ale zároveň má přirozenou autoritu.a je to neskutečný bavič, který se se mnou pořád hádá o tom,kdo je lepší v hokeji, a který se mi neustále snaží někoho dohodit ("Znáte Helen?To je naše nová pracovnice..a je single!")..Proč to dělá?Abych se tu vdala a už tu zůstala a nevracela se do Čech:D Milé,že?:))
Wei je 30 letá Číňanka,která už víc než 10 let žije v Kanadě,takže anglicky mluví dobře,ale pořád má takový roztomilý přízvuk a když tuhle zpívala kanadskou koledu o sobovi Rudolfovi,tak jsem musela vyprsknout smíchy,protože s jejím krásným čínským hláskem+přízvukem to znělo fakt dokonale:D Je hrozně hodná a milá a s Davidem jsou dohromady fakt zlatí:)
Teď už bývalá kolegyně,Mikiko, je Japonka okolo 30 let,taky dlouhodobě žijící v Kanadě,která kromě práce u nás ještě dělala fitnes trenérku. Byla milá,usměvavá,ale dost uzavřená-na rozdíl od nás ostatních holek se věnovala hlavně pečení,takže byla dost sama,ale očividně jí to nevadilo, myslím,že jí to i vyhovovalo.Občas se k naší konverzaci přidala,ale většinou se držela spíš stranou.Jednoho dne poslala sms jednomu kolegovi, že už druhý den nepřijde,že se musí okamžitě vrátit do Japonska a že se omlouvá. Nikdo z nás doteďka neví,co se stalo,ani jsme se s ní nerozloučili,což mě trochu mrzí..
Pak je tu moje oblíbená Jessica:) Shodou okolností nastoupila ten samý den jako já a hned jsme se skamarádily,byly jsme tam obě nové, v uplně stejné pozici,vše jsme se učily za chodu,ona měla jen tu výhodu,že je Kanaďanka,takže angličtina jí fakt nedělala problém.Ona sama sebe taky ze srandy nazývá imigrantem,protože nepochází odsud, z provincie Britská Kolumbie,ale z úplně opačného konce Kanady, z New Brunswicku, sem se přistěhovala letos v létě,taky kvůli práci. Má handicap, nedoslýchá,takže nosí naslouchátka,ale sama si z toho neustále dělá legraci. Taky už jsem se od ní naučila něco málo znakovou řečí. Je jí o 2 roky míň než mně a tohle je pro ni taky jen dočasný job,vystudovala univerzitu a chtěla by jednou učit. Je to taková čistá nezkažená duše,ale zároveň si umí zjednat pořádek. Kolikrát žasnu,když se pustí do nějakého neomaleného zákazníka nebo arogantního amíka (k těm už máme obě vypěstovanou dobrou averzi,haha:D)..Rozhodně ji mám ze všech nejradši.
S Giselle už ten vztah tak ideální není..Je to 24 letá holka z Pobřeží Slonoviny,co odletěla do Vancouveru za svým tátou,který tu dlouhodobě žije, před 3 lety. Od začátku jsem cítila,že ke mně a k JEssice není extra přátelská,ale snažila jsem se to tak neřešit. Pořád jsem se k ní snažila nějak přiblížit,ptala jsem se jí na její zemi/kulturu/rodinu bla bla bla,ale žádný velký povídání z toho nebylo. Nejen,že je uplně jiná než já,takže se ty témata fakt horko těžko vymejšlej,ale ještě ke všemu je hodně sebevědomá a má neustálou tendenci mi radit/poučovat mě apod. A kdo mě zná,ten ví,že tohle opravdu těžko rozdýchávám!:O Nakonec po 3 měsících konstatuju,že se budu snažit s ní mít dobrý pracovní vztahy,ale už se prostě nebudu a ani nechci snažit se s ní nějak kamarádíčkovat, už prostě nemám tu potřebu.
A zlatý hřeb na konec:)) Tomuhle člověku musím věnovat největší prostor..:) Je to můj kolega Paul - Kanaďan,odhadem 45 let.pamatuju si přesně,že moje uplně první směna byla právě s ním a já tehdy přišla do práce celá nadšená a vzrušená a vyptávala jsem se ho,jestli zná ČR,jestli má rád hokej a bla bla bla..Moc nemluvil,tak jsem pak taky zklapla.A to je celý Paul. Já ho nazývám "Německým typem"-hodně pracovitý, málo mluví a pedant na pořádek a detaily. Když má náladu,tak dokáže být neskutečně vtipný a fakt okouzlující,většinou je ale spíš vystresovaný a dost neurotický (takhle nějak dopadnu já).Myslím si,že je to dobrý člověk,ale vzhledem k tomu,že žije sám,tak mu prostě trvá,než se s někým sblíží, natož aby dával najevo nějaké city. asi 8 let žil v Německu,takže s tím "Německým typem" jsem to docela vystihla:D mimojiné je to ale herec!když mi poprvé řekl,že musí odejít dřív,že má "audition",tak jsem nechápala o co jde..a pak mi to sám vysvětlil,je herec a často chodí na castingy, o kterých mu řekne jeho agent. Není žádná hvězda (to by asi nepracoval u nás:)),ale minulý měsíc hrál v jednom dílu Supernatural (u nás se to,tuším,jmenuje Lovci duchů) a včera měl premiéru v jiném seriálu,ale to nevím přesně název.Největší sranda byla,když jsme jednou byli na směně jen my dva a on měl jít odpoledne na casting a pořád si opakoval scénář. PO chvíli ke mně přišel,podal mi scénář a měla jsem hrát s ním,aby si to procvičil..to bylo hodně vtipný:D Paul je zkrátka uplně jiný,ale postupně zjišťuju,že ho mám taky ráda,bez něj by to nebylo ono..

Starbucks country

12. prosince 2012 v 0:54
V tomhle článku se zkusím zaměřit na odlišnosti, kterých jsem si během svého pobytu všimla..je toho určitě kupa čím se Kanada/Kanaďani a jejich životní styl liší od nás,ale tohle jsou detaily, které zaujaly mě..a které si teď vybavím:))

- Kanaďani pijí hektolitry kafe, a proto je tu naprosto neuvěřitelná koncentrace Starbucks(největší řetězec kaváren na světě) -> snažila jsem se zjistit,kolik přesně jich je ve Vancouveru a dohledala jsem, že v květnu 2011 jich tu bylo něco přes 350,takže teď to bude zas o něco víc..pro srovnání v Praze jich je 12! Takže ať jdete kamkoliv, můžete mít jistotu,že tam bude buď Starbucks nebo Tim Hortons (další řetězec kaváren)

- lidé tu jsou hodně sportovně aktivní, i teď v prosinci potkávám spoustu cyklistů a běžců a to bez rozdílu věku

- pokud kouříte, budete zpočátku zmatení, že nikde v obchodech, trafikách ani na benzínce neuvidíte cigarety-vysvětlení je prosté-cigarety tu nemají vystavené, ale je to pěkně podpultovka a prodavač vám ani nenabídne jaké druhy jsou k prodeji,člověk musí přijít s konkrétním požadavkem; na samotných krabičkách jsou fotky rakoviny jazyka, gangrény nohou apod.

- na přechodech pro chodce funguje kromě světelné signalizace (bílý panáček x červená ručička) ještě zvuková signalizace - ptačí zpěv vyzívající chodce k přechodu silnice

- potkat tady člověka venčícího psa je téměr nemožné, kolega mi řekl,že je to drahé mít psa kvůli vysokým poplatkům a nákladům na pořízení, ale nevím, jestli je to ten důvod..na druhou stranu alespoň nemají osrané chodníky jako my:D

- alkohol tu taky není volně k prodeji, koupit se dá v tzv. Liquor storech, které jsou buď soukromé (a tedy i dražší) nebo ve státních Liquor storech; alkohol v restauracích je opravdu hodně drahý a to z důvodu vysoké ceny,kterou musí provozovatel baru zaplatit za licenci umožňující prodej alkoholu

- stejně jako v Americe je tu velmi populární burákové máslo..ale ne tolik jako Javorový sirup:)

- nejoblíbenějším sportem je tu samozřejmě lední hokej, a pak curlig a lakros

- při vstupu do autobusu MHD musí každý ukázat řidiči jízdenku/lítačku a při vystupování lidé řidiči poděkují, že je svezl

- spousta léků je tu volně prodejná, ve větších supermarketech je tu dokonce velké oddělení s léky, doplňky stravy, vitaminy apod.

- kromě ceny potravin je tu většinou cena uváděná bez daně, takže pokud si jdete koupit boty, šampon nebo do bazénu,tak k ceně připočítejte 12% daně

- při vstupu do baru se každý musí prokázat ID (občanský průkaz) nebo pasem

- pivo se v restauraci často prodává po tzv. jugech neboli džbánech, jeden džbán má obvykle 0,5 galonu,což je 1,9 litru a k džbánu každý dostane tolik půllitrů kolik si vyžádá

- plechovky i plastové lahve se tu vykupují, což je dobrej kšeft pro bezdomovce, kteří prohledávaj koše a pak plechovky i plast odnášejí k výkupu

- "buskers" neboli umělci vydělávající si na ulici zpěvem nebo hrou na nějaký hudební nástroj mají pro svoji činnost přímo vyhrazená místa a od města musí mít povolení k činnosti

- vzhledem k velkýmu zastoupení asiatů (vietnamců, číňanů, korejců, japonců a filipínců) v populaci Vancouveru, je tu SPOUSTA asijských obchodů, kadeřnictví, restaurací, komunitních center apod. - i v knihovně jsou tři sekce:anglická, francouzská a čínská literatura

- zmíněné asijské obchody mají největší výběr ovoce a zeleniny za bezkonkurenčí ceny, sehnat se tu dají i všelijaké vnitřnosti,pařáty apod., ale to jsem moc nezkoumala:O

...

-

A máme tu Díkůvzdání!

11. prosince 2012 v 3:23
A máme tu Díkůvzdání!Tady v Kanadě se slaví už druhé pondělí v říjnu (v USA až a konci listopadu) a všichni ho opravdu hodně prožívají..Včetně Stuart´s bakery:) Už 2 týdny před Díkůvzdáním nám dodají dýňové cheesecakes, které jdou šíleně na odbyt, časem přibyde i klasický dýňový páj (koláč)..Taky se prodává hodně krutonů,protože je lidi používají a stuffing neboli nádivku. Do řeznictví už taky dovezli obří krocany,které my známe snad jen z filmů - ti největší mají až 11 kg!Kam se hrabe česká káča!:D Jak už jsem zmínila,Kanaďani to tady hodně prožívají-většinou se sejde celá rodina a společně večeří - tradiční jídlo je plněný kroca, brusinková omáčka, bramborová kaše, glazované mrkvičky a samozřejmě dýňový koláč. A za co vlastně vzdávají díky?Jednoduše řečeno je to poděkování bohu za úrodu.
Já chtěla Díkůvzdání taky nějak oslavit,ale po svém:) a tak mě napadlo,že bysme si s Milanem mohli uvařit něco fakt dobrýho.A tak jsme vymysleli,že si uděláme hovězí steak s chřestem. Během toho,co jsem byla v práci Milan nakoupil vše potřebné a když jsem přišla domů,už byl v plné práci a chystal chřest, já podle jeho receptu připravila omáčku,ve které se pak chřest zapékal a společně jsme pak udělali pepřovou omáčku ke steakům. Samotné steaky jsem nechala na Milanovi ( i když já měla tu čest je osolit a opepřit:). Milan došel dokonce i do likér shopu,takže jsem si k tomu mohla dát víno (moje první tady!) a Milan pivo. Večeře to byla vynikající,snědla jsem největší porci masa ve svém životě:)) zapila jsem to sedmičkou vína a byla jsem na plech:D Byla jsem tak nacpaná,že jsem si připadala jako vlk co snědl karkulku i s babičkou,ale stálo to za to!

North Vancouver trip

11. prosince 2012 v 3:05
Tak už mám za sebou tři pracovní dny a myslím,že už se chytám - už jsem se zorietovala ve všech zákuscích a cookies, i pokladní systém sem pochopila rychle,je fakt snadnej. Volno budu mít vždy v úterý a ve středu,zbytek týdne pracuju. Směny mám buď od 8 do půl 5 nebo od 11 do zavíračky,takže i s úklidem do půl 8, někdy od 10 do půl 7,je to různý. Tenhle týden mám vyjímečně volno i v sobotu,tak toho s Milanem využijeme a vyrážíme na výlet do North Vancouveru. Nejdřív se musíme skytrainem dostat do stanice Waterfront odkud se dá přestoupit na tzv. sea bus, neboli loď, která přepravuje cestující mezi Vancouverem a North Vancouverem. Cesta lodí trvá chvilku, zhruba za 20 minut jsme na místě. První co vidíme je samozřejmě Starbucks (o tom ještě budu psát)..:) Najdeme si bus, který jede směr Lynn Canyon park a vyrážíme. Stoupáme čím dál víc až dojedeme z centra do vilové čtvrti a pak dál až k lesu. Vystoupíme a za chvíli už jsme v tzv. Lynn Canyon parku,což je nádherný les, kterým vedou turistické stezky-stoupáme,klesáme, okolo se klikatí řeka až dojdeme k nádherému visutému mostu nad řekou..jsou tu i vodopády..takhle má vypadat správná Kanadská příroda!:) Projdeme se a zamíříme zpět k centru města,kde si plánujeme chytit nějaký bus. Cestou ještě koukneme na zápas místních malých fotbalistů:) a pokračujeme v cestě. Míjíme kostel,tak mě napadne,že se tam dojdu podívat a pomodlit. Nejdřív mě zaujme,že je hodně moderní, vypadá to tam spíš jako v nějaké konfereční místnosti..Hned při vstupu ale vidím,že tam probíhají nějaké stavební práce,tak se obrátím,že odejdu a málem vrazím do nějakého chlapíka - mladý,sympatický a ptá se mě,jestli mi může pomoci. Tak se s ním dám do řeči,že jsem se je přišla pomodlit a podívat,ale že zas jdu pryč. A on hned spustí,že je místní pastor a že mě provede a ukáže mi to tam. Ok,proč ne:) Během prohlídky,kdy mi nadšeně ukazuje, že tam mají i relaxačí místnost a že tam hrají na hudební nástroje atd. se dozvím,že je vlastně z Běloruska (zdálo se mi,že má přízvuk). Ještě než odejdu mi dá letáček s akcemi,které tam probíhají a říká,že mezi ně určitě musím přijít. Hm,zajímavej nábor do církve,haha:) pak už s Milanem nasedneme na bus, přestoupíme na sea bus a během hoďky jsme zpátky v "našem" Vancouveru:) Už máme hlad,tak nás napadne,že si dojdeme na něco k jídlu. Dojedeme skytrainem na Commercial Broadway,což už je kousek od nás a víme,že je tam spousta bister,restaurací apod. Nakonec zapadneme do nějaké kanadsko-čínské(?) restaurace-Milan si dá nudle s masem a já caesar salát s tunou dresingu. Prima zakončení výletu:)

Mám job!!!!

10. prosince 2012 v 5:17
Takže po první noci na Anzio Drive můžu říct jediné-ta postel mě asi zabije. Vím,že jsem na měkkost matrace trochu háklivá,ale tohle je extrém, připadám si jako na moři!!Pohnu se a celá postel se oklepe. Chci svoji matraci tvrdou jako šutr!Konec fňukání, lepší měkká matrace než spát venku na kartonu (to byla přece moje vize!:D)
Hned po snídani se vrhnu zkontrolovat email s tím, že už je přece pondělí ráno a někdo se musel ozvat na můj životopis..ehm,nikdo. Mno,vypadá to,že budu muset vyrazit do terénu a ptát se osobně..Předtím ale ještě určitě zkusím obeslat pár nabídek. Inzeráty se ale dost podobají a dost mě občas pobaví ty požadavky-takže uklízečka musí mít zkušenosti, dobré reference a ještě jí musí být minimálě 40?Co to kurňa je?Další vtip jsou různé pozice v restauracích, kde buď vyžadují znalost panjabi, hindi nebo ideálně obojího!Se svou češtinou se můžu jít zahrabat,haha!Začíná z toho na mě lehce padat nicota když najednou slyším svůj telefo. Někdo mi volá. Někdo mi volá?Kdo mi může volat,když moje číslo má jen Milan a ten sedí vedle v pokoji. Pak mi to docvakne-někdo se ozval na můj email ohledně práce.Panebože,jen to nepodělat už běhěm hovoru. Zvednu to a na druhé straně se ozve mužský hlas, jestli mluví s Helenou Makovskou a zda jsem odpovídala na inzerát nabízející práci. Ano, odpovídala (ale který z nich to asi tak může být?Nemám tucha!)..David,jak se mi muž představí mi to sám přiblíží,jedná se o práci v pekárně a ptá se mě,zda jsem ochotná ještě ten den přijít na osobní pohovor. Samozřejmě nadšeně souhlasím,můžu kdykoliv,tak se domluvíme na 3 odpoledne. Ještě se zeptám na adresu a kde to zhruba je a rozloučíme se.AAaa,mám pohovor někde na Granville Islandu a netuším kde to je a hlavně jak se tam dostanu.Ještě že existuje google (jak bez toho dřív lidi mohli žít??:),kde si přesně najdu trasu a jak se tam dostat. Jako obvykle si nakreslím mapičku na papír a teď už se jen psychicky připravit. Vyrazím s velkým předstihem pro případ,že bych se ztratila (což je dost reálný). Už při vstupu do metra zkoumám mapu,jestli fakt jedu správně-a v tu chvíli mě osloví asiatka a ptá se, jestli nepotřebuju pomoci. Tak se jí zeptám,jestli jedu správně směr VCC Clark a ona mi to odkývne a ptá se mě,kam mám namířeno. Tak jí vysvětlím kam jedu a ona mi nabídne,že pojede se mnou až na Granville station a ukáže mi kudy se dostanu na autobus č.50,kterým pak pojedu přímo až na Granville Island. Tý brďo,to je neuvěřitelný,to je můj anděl strážnej!Jedeme teda spolu a ona mi vypráví o dětech a o práci a o tom,jak dlouho už tu je a tak.Já jí na oplátku vysvětluju,že jse tu teprve 5 dní a že právě jedu na pohovor. Je fakt zlatá,dovede mě jak malé díťátko až k autobusu,počká až autobus přijede aby mě tam viděla nastoupit :-)) a ještě mi dá své telefonní číslo pro případ,že bych někdy něco potřebovala..Nechápu nechápu nechápu. Cizí člověk a tak hezky se ke mně chová?Díky ní jsem i zapomněla kam vlastně jedu a že bych se měla nervovat:)) Po 10 minutách jízdy busem vystoupit na zastávce, kterou jsem si našla na google a pak už mi zbývá "jen" najít konkrétní místo podle adresy,kterou mi David nadiktoval. Jdu okolo přístavu s jachtami,restaurací až k velké budově na které je nápis Public Market, pořád nemůžu najít číslo 1661...cha,ono je to uvnitř té budovy!Vejdu tam a žasnu-je to obrovský prostor kde mají snad všechno - italské sýry, nejlepší maso, květiny, ovoce a zeleninu, koření, restaurace..já hledám Stuart´s bakery..
Času mám dost,tak se můžu porozhlídnout a připravit si odpovědi na otázky,který mi patrně položí.Pekárnu už jsem si prohlídla (je to spíš cukrárna) a čekám až bude 3.00 a pak už tam nakráčím. Chlapíka, který tam rozdává vzorky granoly tipuju na Davida.Nejdřív jen tak nesměle z povzdálí pozoruju jak se baví s lidma a pak se ho zeptám,jestli je David,že jsem Helena a jdu a pohovor. Řekne mi,že si půjdeme promluvit někam do klidu.Posadíme se ke stolku nedaleko od pekárny, on drží v ruce můj životopis a motivační dopis.Vypadá sympaticky a taky že je!Ptá se,co Jágr,že teď moc nehraje atd.:)) Pak se vyptává na můj studijní obor,co jednou budu dělat za práci,samozřejmě ho zajímá jaký mám pracovní zkušenosti,jak bych sama sebe popsala,jak to mám s pracovním povolením atd..Všechno mu zodpovím,on se zamyslí a řekne,jestli bych byla ochotná si tu práci rovnou zkusit a zůstat tam teda až do zavíračky (7 večer). Koukám,jako spadlá z višně (to vypadá,že by o mě měl zájem?) a samozřejmě hned souhlasím. Jdu s ním teda zpátky do pekárny,kde mě představí svým kolegyním- jedna je Číňanka Wei a jedna Japonka Mikiko.Pak mi zběžně ukáže co všechno prodávají-jedna sekce jsou zákusky-cheesecakes, dortíky, čokoládové eclair, creme brule a spousta dalšího a pak cookies- sušenky s burákovým máslem, čokoládou,oříšky atd. a samozřejmě i pečivo-chléb (hodně podobný českému,ne toasťák!), bagety apod. A pak granolu (něco jako domácí musli z medu,ovesných vloček,oříšků,rozinek,sušeného ovoce a samozřejmě javorového sirupu). A to bude moje dnešní práce-budu nabízet vzorky procházejícím zákazníkům a rovnou ji i prodávat na váhu.Během toho i sleduju jak Wei a Mikiko prodávají,jak používají pokladnu atd.
Během směny pak David jen tak mezi řečí nějakému zákazníkovi řekne:"To je dívka z Československa (!!!), je tu je 5 dní a právě dostala práci!Jooo!!!!!Takže je to oficiální,bere mě!!Nemůžu tomu ani věřit a vyloženě si tu práci užívám.Po zavíračce mi pak ukáže jak se vše uklízí,kam co patří atd. a ještě mi domů naloží co se neprodalo-muffiny,vdolky a nějaké cookies. To je prostě pecka.Domluvíme se,že druhý den přijdu na svoji první regulérní směnu od 8.
Pak mě ještě sveze na metro a já frčím domů. Jsem šťastná a na oslavu si přímo v metru dám jeden ten vdolek a mufin.
a pořád nemůžu uvěřit tomu,že se mi to povedlo a opravdu mám práci..

Velké stěhování:)

10. prosince 2012 v 4:40
A je tu poslední den v hotelu!Po poslední snídani s toasty (sakra,tohle mi fakt bude chybět:)) si sbalíme věci do kufrů, rozloučíme se s vyřehněným Robertem a vyrážíme!Cestovat emhádéčkem s kufrem,notebookem a s kabelou na krku není moc fun,zvlášť když je narvaný a všichni se přese mě rvou k východu..grr,to je něco na moje nervy.Vydrž Helo,vydrž,za chvíli budeš ve svým,říkám si:) Tentokrát už víme přesně,ke kterému domu máme jít:) a už nás čeká Lee. Pomůže nám dotáhout věci dovnitř,chvíli si popovídáme a pak už nás nechá se vybalit. Mno,s tím vybalováním to nebude tak horký, nejdřív chci uklidit,ať se stěhujeme do čistého. Začnu s kuchyní - umeju linku,lednici a skříňky, pak se přesunu do koupelny a nakonec do mého pokojíku. Po 3 hodinách úklidu si za odměnu dovolím konečně vybalit svůj kufr. A to si teda užívám!!Po vybalení oblečení,kosmetiky a knížek přichází na řadu zlatý hřeb - jak říká Ivča, jdu si vyrobit "oltář", tzn. všude po zdi okolo postele si vylepím fotky našich, Kačenku, holky atd.
Místo abych si konečně odpočinula v mé nové (a brutálně měkké) posteli se s Milanem vydáme na velký nákup do Walmartu, který máme asi jen 10 minut chůze od domu, stejně tak jako Superstore. Nakoupíme nějaké vybavení do domácnosti jako jar, toaleťák, houbičky a samozřejmě jídlo (když už máme tu umytou lednici,tak ať máme i něco v ní,že jo:).
Večer se konečně zastavím a vrhnu se na pročítání inzerátů na craigslistu a dalších webech, kde jsou nabídky práce. Sledovala jsem to už v Čechách,ale to nemělo moc smysl někam psát a během předchozích 3 dnů co jsme ve Vancouveru jsem každý den odepsala alespoň a 5 pracovích pozic. Trochu vylepším motivační dopis, aktualizuju životopis (konečně tam můžu dopsat své telefonní číslo:) a zvesela odepisuju a doufám,že se někdo ozve..

Discover Vancouver

5. prosince 2012 v 2:32
A dnes si dáme voraz. JE krásně, tak se rozhodneme, že vyrazíme za hranice Fraser Street a Kingsway objevovat krásy Vancouveru:) Skytrainem dorazíme přímo do downtowu do stanice Burrard. Při výstupu z metra nám spadne čelist při pohledu na všudypřítomné mrakodrapy, davy lidí všech národností..Wow!Dojdeme až k Vancouver Harbour,okolo kterého je krásná pěší zóna. Na to,že jsme přímo v centru tak velkého města je tu všude zeleno, lidé posedávají na trávníku, dokonce se tu fotí svatebčani (překvapivě asiati). Projdeme okolo Vancouverského vodního letiště, zahlídeme dokonce čerpací stanici pro letadla přímo na vodě..O kousek dál je přístav, kde jsou ukotvené jak malé čluny tak už i pořádě luxusní jachty..Postupně dojdeme až k Stanley parku, což je jeden z největších a nejznámějších parků ve Vancouveru a je tu fakt krásně,člověk se necítí jako ve městě, ale opravdu jako v přírodě, je tu i část, kde jsou indiánské totemy, aquarium atd. po procházce s sebou jen tak plácneme do trávy a odpočíváme a vybíráme, kterou jachtu si koupíme za náš první vydělaný milion:D