Poprvé na Mariner Walk

14. ledna 2013 v 18:47
Jak už jsem se tu zmínila, mezi naše pravidelné zákazníky patří i česká rodina-taťka Oleg,mamka Monika a holčička Anessca. Před Vánoci si ode mě Monika vzala číslo s tím,že by mě s Olegem někdy rádi pozvali na večeři. A minulý týden mi zavolala a dohodly jsme se, že ve středu v 6 večer k nim mám dorazit na večeři. Od té chvíle jsem spekulovala,co jim tam asi tak donesu. Ve středu jsem měla volno a tudíž dost času a tak mě napadlo,že bych jim mohla donést něco českého..Když oni mě zvou na večeři,tak já alespoň donesu dezert!A co jinýho než štrůdl-české a jednoduché:) V Superstoru jsem nakoupila vše potřebné a vrhla jsem se na pečení. Opět jsem vše víceméně odhadovala od oka (nemám váhu) a těsto jsem vyválela s pomocí Milanovy lahve Captaina Morgana:D Během chvilky byl štrůdl v troubě a já měla volno..Vzhledem k tomu,že bydlí na Mariner Walk ani ne 5 minut od mé práce jsem potřebovala tak 45 minut na cestu a ještě nějaký čas na nákup nějaké drobnosti pro Annescu. Nakonec jsem jí koupila sponečky Hello kitty v H&M a dětský sprchový gel ve tvaru kytičky v London Drugs. V kabelce jsem ještě vezla dózu se štrůdlem a snow balls (báječné čokoládové bonbony od nás z práce).
Našla jsem to bez problémů,žijí v krásném apartmánu přímo s výhledem do zátoky, fakt ideální místo na bydlení-klídek a krásné okolí ale zároveň tam seženou vše co potřebují..
Předala jsem dárky a Anessca mě rovnou zatáhla k sobě do pokojíku,kde mi ukazovala všechny dárky od Ježíška, pak jsme kreslili, házeli si míčem, ukazovala mi knížky,které tady čte..Monika s Olegem zatím připravili večeři a zavolali mě na předkrm..a tím byly ústřice!Tak toho jsem se přesně bála..Začala jsem se jim omlouvat,že mi to je hrozně blbý,ale že ústřice nejím,ať se nezlobí..a Oleg se mě zeptal:a nechceš to alespoň zkusit??A ve mně se v tu chvíli něco zlomilo a řekla jsem si, že horší než chobotnice to být nemůže a že to zkusím ať teda konečně vím jaký to je.Oleg mi speciálním nožíkem ústřici otevřel, pokapal citronem a já už to měla jen vysrknout. Radši jsem moc nezkoumala jak to vypadá a snědla to. Nejdřív jsem cítila citron a pak hlavně mořsko vodu,je to opravdu jako když se napijete vody v moři:) o něco lepší:) Poděkovala jsem s tím,že jedna mi určitě stačí:) Není to špatné,rozhodně to není odporný nebo tak,ale zároveň v tom nevidím nic úžasnýho a delikátního..
Večeře samotná byla naprosto vynikající-losos s bylinkami a k tomu zelenina a výborné ravioli (domácí italské těstoviny plněné špenátem,gorgonzolou,houbami atd. ze Zara´s deli ->italský obchůdek). Zdlábla jsem uplně všechno a u toho jsme si s Monikou a Olegem povídali o tom,jak oni vlastně v Kanadě začínali a tak. Jsou to hrozně zajímaví lidi-Monika žila v Kanadě 15 let - nejdřív v Montrealu,pak v Lillooetu a teď ve Vancouveru (posledních 6 let byli s Olegem zpět v Česku,kde se i vzali a narodila se jim Annesca), pracuje jako pedagog zdravotnického personálu v nemocnici,tak něco..a Oleg vystudoval ČVUT, odjel do Vancouveru,kde pracoval jako projektatn v české firmě a když ho to přestalo bavit,tak začal cestovat a fotit a začal se živit tím,že ze svých fotek dělal pohledy,které pak byli k prodeji v suvenýr shopech všude možně..takže má projetou prakticky celou Ameriku, Karibik, Nový Zéland, Austrálii..no neuvěřitelnej člověk!
Povídali jsme povídali a najednou už bylo 8 a čas pro Annescu jít spát.Ta během našeho hovoru pořád mručela ať s ní jdu zas do pokojíku,Oleg ji okřikoval,ať nás nechá se bavit..Bylo mi jí až líto,ale zároveň jsem si chěla i popovídat s nima,že jo:) Rozloučila jsem se s ní,že se zas určitě brzo uvidíme a chěla jsem vyrazit na bus domů..a Oleg s Monikou mě přemluvili,ať si s nima ještě dám víno a popovídám..takže jsem nakonec odjížděla až po 9 večer!:) Byl to vážně hrozně fajn večer,jsou to milí lidi a jsem ráda,že i oni mě chtějí poznat..
Nakonec se mě zeptali,jestli by mi nevadilo jim toto úterý pohlídat Annescu,že jdou někam na degustaci vína. Já v tu chvíli ještě nevěděla,jak budu mít směny v práci, tak jsme se dohodli,že jim dám vědět.Samozřejmě jsem měla až do půl 8,ale s Julií jsem se dohodla,že se prohodíme a já skončím už ve 4 a ona vyjímečně zavře. a tak mě zítra čeká první babysitting:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michal Michal | 16. ledna 2013 v 2:51 | Reagovat

Ústřice nejedou ani mně, a to jsem jinak fanda mořského jídla. Narozdíl od nich mám však rád slávky, takže pokud by se ti naskytla příležitost, nenech se zážitkem s ústřicí odradit :) A jak dopadl babbysitting? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama